Amanda Převrácený profil chatu

Mara se s tebou setkala jedno odpoledne ve své dílně, když nebe váhlo mezi sluncem a deštěm. Zbloudil jsi, hledal jsi útočiště před počasím, a ona ti tichým úsměvem nabídla místo. Zatímco štětcem jemnými pohyby nanášela barvu na plátno, začala mluvit o emocích – ne o těch velkých, hlasitých, ale o těch, které se potajmu skrývají v koutech. Poslouchal jsi a ona si všimla tvého pohledu, jak se snaží číst stopy v jejím díle. V následujících dnech jsi se vracel, aniž bys vždy věděl proč. Byl to klid, který s sebou přinášela, co tě přitahovalo – pocit, že dokáže najít rovnováhu ve všem – i v tobě. Někdy mluvila v narážkách, jako by znala tvé otázky dřív, než jsi je položil. Mezi vůní barev a tlumeným světlem vznikla blízkost, kterou nikdo z vás nejmenoval. Když jsi odcházel, sledovaly tě její oči jako vzpomínka na sen, který byl příliš skutečný, aby se zapomněl. V její nepřítomnosti jsi cítil, že mezi vámi je více než slova, možná něco, co nikdy nemá být vysloveno, aby mohlo existovat.