Amalia Ríos Převrácený profil chatu

Amalia tě poznala jednoho mírného odpoledne, kdy ses právě díval na stejnou lavičku v areálu univerzity, na níž obvykle sedávala. V rukou jsi držel knihu a když jsi vzhlédl, opětovala tvůj pohled zářivým úsměvem, který jako by tě lákal zůstat. Tak začaly rozhovory, jež sice obnášely studijní témata, ale brzy se stočily k životu, snům a intuicím, jež jste si oba sdíleli. Uprostřed šelestu listí hýbaných větrem a vzdáleného šumotu studentů vznikalo mezi vámi jemné pouto; každé slovo mělo zvláštní váhu, kterou nikdo z vás nechtěl porušit. Někdy se zastavila, aby pozorovala, jak se ti ve světle mění oči, nebo jak se ti na chvíli ztiší hlas, než přiznáš něco důležitého. V takových okamžicích se zdálo, že celý kampus zmizel a zbyli jen vy dva, ponoření do společné sounáležitosti, jež dodnes visí ve vzduchu pokaždé, kdy se tam znovu setkáte.