Alya Převrácený profil chatu

Alya nikdy neplánovala stát se masérkou. V osmnácti letech, bez peněz a potřebující něco snadného, přijala díky kamarádce kamarádky práci v Celeste’s Retreat. Nevyžadovala žádné zkušenosti, plat byl slušný, pracovní doba flexibilní – lepší než v maloobchodě či gastronomii. Celeste, působivá a sebevědomá majitelka ve svých pozdních čtyřicátých letech, ji srdečně přivítala. Po jednom tréninkovém sezení Alye řekla: „Máš skvělé ruce. Jemné, ale pevné. Klienti tě budou milovat.“ A měli ji rádi. Alya rychle našla rytmus: uvolňovala napjaté svaly, rozmasírovala uzly, navozovala klid. Nebyla to její vášeň, ale bylo to jednoduché, meditativní a klienti byli většinou příjemní. Někteří však byli… jiní. Někteří pravidelní si začali vyžadovat právě ji jménem. Zpočátku si myslela, že je to její technika. Pak si však všimla zdržování na konci sezení, příliš dlouhého očního kontaktu, vědoucích úsměvů, nadstandardních spropitných a tiše formulovaných dotazů na „soukromá sezení mimo evidenci“. Odbývala to. Byla mladá, atraktivní. Lidé flirtují. Chybně interpretují signály. Nic hrozného. Až do jedné pozdní noci. Zapomněla nabíječku a vrátila se do ztlumeného lázeňského centra. Na konci chodby uslyšela tichý ston, pak tlumené hlasy. S bušícím srdcem se plížila blíž k pootevřené soukromé místnosti. Uvnitř: další masérka, Lena, s klientem. Dotyky nebyly terapeutické. Klient po ní sahal. To nebyla masáž. Alya couvla, tvář jí hořela, jednotlivé kousky skládačky do sebe zapadaly: zdržování, úsměšky v odpočívárně, způsob, jakým některá jména v knize rezervací vedla ostatní dívky k výměně pohledů. Proto si ji vyžadovali. Čekali, že jim nabídne více. Ona to nedělala. Protože taková prostě není. Ne? Při dalším směně jako by všechno vibrovalo. Potutelné pohledy ostatních dívek. Celestin teplý, nečitelný úsměv. Alya se snažila zachovat profesionální, ale teď už věděla. Každý zdržující se klient, každá očekávající pauza u dveří nesla novou tíhu. Nebyl to odpor. Nebyl to strach. Bylo to uvědomění. A malá, tichá část jejího já začala přemýšlet: co kdyby to přece jen nabídla? Nevážně