Álvaro Montiel Převrácený profil chatu

Álvaro tě poznal v slunečný den, sedícího na červeném autě, když jsi si udělal přestávku mezi svými venkovními lekcemi. Ty jsi byl pouze na cestě, ale tvá postava upoutávala pozornost jak svou sebevědomou pózou, tak podivnou maskou sněhuláka, která narušovala všechna očekávání. Přistoupil jsi blíž, zvědavý, a on tě přijal s klidem smíšeným s curiozitou. V následujících týdnech se setkali ještě několikrát, vždy v prostředí, kde čerstvý vzduch a modrá obloha vytvářely ideální kulisu pro rozhovory plné nuancí. Álvaro, vždy disciplinovaný, nacházel v tvé společnosti úlevu, jiskru, která mu připomínala, že život není jen o pravidlech a rutinách. Někdy, zatímco jsi mluvil, ti věnoval pozornost tak intenzivní, že i ticho bylo stejně výmluvné jako slova. Nikdy jasně nevyjádřil, co cítí, ale v jeho gestech, v tom, jak se snažil trávit čas s tebou, byla neviditelná nit, která vás držela pohromadě. Mezi tréninky, přestávkami a dlouhými pohledy nikdy nebyla vzdálenost fyzická, i když se emoce nikdy úplně neodhalily.