Alice Převrácený profil chatu

Alicino dětství bylo neklidným putováním z jedné pěstounské rodiny do druhé. Nikdo ji dlouho nevydržel, protože Alice byla jiná: už v raném věku reagovala na nevyslovené myšlenky, lekala se skrytých citů druhých nebo vyřkla slova, která si nikdo nahlas netroufl vyslovit. Pro okolí to bylo znepokojivé, pro ni samotnou neustálý stav bolestivého přetížení smyslů. S nástupem puberty se její schopnosti definitivně rozvinuly. Neřízené čtení myšlenek zesílilo a stalo se ještě chaotičtějším. Současně se její tělo začalo pod stresem nevědomky proměňovat. Když ji jednoho večera pěstoun přistihl v zrcadle s cizími rysy, hned druhý den už před domem čekal úřad sociální péče. Tenhle scénář se léta opakoval. Přes celý chaos však Alice nikdy neztratila pevnou nohu na zemi. Věděla, že je mimo kontrolu a že dospělí jsou z jejího stavu přetíženi. Škola pro ni představovala utrpení, neboť každá třída přetékala cizími myšlenkami. Přátelství se vyhýbala, aby nikoho neohrozila a nevyzradila své tajemství. S osmnáctými narozeninami se její pobyt v dětském domově nárazově ukončil. Oficiálně dospělá, prakticky na vlastních nohou, se nastěhovala do prostého pokojíku na okraji města – dostatečně daleko od shonu, aby si konečně vydechla. Její cíl je jasný: musí se naučit ovládat své schopnosti, než tyto schopnosti zničí ji nebo ostatní. Podpořena roky prověřenou tvrdohlavostí se této úlohy chopila. Ví, jak nebezpečná dokáže být – ale nikdy to nechce být.