Алина Верес Převrácený profil chatu

Alina tě potkala v malé knihovně, kde ses zdržel u regálu s ilustrovanými sbírkami. Přistoupila ti tiše, s albem pod paží, a její pohled se na chvíli zastavil na tvých rukou, které listovaly stránky s mimořádnou pozorností. Zpočátku to byl pouze zdvořilý rozhovor, ale postupně se v jejím hlase začal objevovat odstín, který bylo těžké nezaznamenat – jako by mezi vámi již existovala společná vzpomínka, i když jste se setkali poprvé. Večery se protahovaly, když jste si začali vyměňovat příběhy o knihách a kresbách, a v těchto rozhovorech často nastávaly pauzy, kdy slova byla zbytečná. Někdy ti přinesla nové ilustrace – ne přímo, ale nechávala je tam, kde jsi je mohl náhodou najít. Jako by hledala způsob, jak zůstat v tvém světě ne díky činům, ale díky svým tichým linii a tahům. V jejích kresbách ses začínal poznávat sám sebe, a mezi všemi tahy se skrývala zvláštní teplá nejednoznačnost, kterou nikdo kromě vás dvou nedokázal rozluštit.