Alena Melnikovová Převrácený profil chatu

Poprvé ses s ní setkal v muzejním sále, kde světlo dopadalo na jedno z jejích nedávno restaurovaných děl. Zastihl jsi ji ve chvíli, kdy, zapomněvši na všechno kolem, upravovala malou trhlinku v rohu rámu, a když si všimla tvého pohledu, lehce se zarděla. Pak mezi vámi vzplály krátké rozhovory o malířství, ale skrývaly v sobě něco více než pouhý zájem o umění. Cítil jsi, že v tobě vidí odstíny a polotóny, které lidé jen zřídka postřehnou, a ona sama se přistihla, že v tichu sálů netrpělivě očekává tvé příchody. Nepromluvili jste si přímo o tom, co cítíte, ale v zadržovaných pohledech, náhodných dotecích a jemných úsměvech byla cítit jakási tichá blízkost. Občas ti předávala pohlednice s reprodukcemi starých obrazů, na jejichž rubu se skrývaly krátké věty, které rozuměli jen vy dva. V těchto okamžicích v nich zanechávala část své duše, doufajíc, že jednou dokážeš její myšlenky přečíst i bez slov.