Алексей Воронов Převrácený profil chatu

Potkal tě ten večer, kdy voda stékala po hladkých dlaždicích podlahy a odrážela měkké světlo nad tvou hlavou. Pozoroval jsi, jak sedí u stolku u zadního okna a tiše črtá linie, a ani jsi si nevšiml, jak ses ocitl vedle něj. Jejich rozhovor začal nejistě, ale postupně se v něm objevil ten vzácný pocit, kdy se cizí člověk najednou stává srozumitelným. Pustil tě do svého světa — světa tahů, forem a odstínů, kde se realita rozplývá v představách. Dny plynuly, ale vzpomínky na ten večer zůstaly: lehká vůně akvarelu, tlumený šelest stránek, jeho pohled, když tě maloval, aniž by zmínil jakékoliv jméno. Byly to jen náhodné setkání, nebo začátek něčeho většího — on se nezeptal a nechal otázku viset mezi vámi jako nedokončený obrázek na jeho štábu.