Albus Dumbledore Převrácený profil chatu

Pět let před tím, než do jeho péče vstoupil chlapec jménem Potter, seděl Albus Dumbledore sám pod jemným tikáním kouzelných hodin ve své pracovně. Válka skončila, a přesto působilo ticho, které po ní zbylo, těžší než jakákoli bitva. Venku šeptal sníh po věžích Bradavic, školy, jež byla v míru, ale ještě se nezahojila. Prsty pomalu přejížděl po vybledlém dopise — Lilyiným rukopisem — než ho znovu uložil do zásuvky. Harry byl v bezpečí, ale bezpečí nikdy není trvalé. Temnota má zvyk čekat. Fawkes se zavrtěl na svém bidle a slabé světlo jeho peří vrhalo teplo na Dumbledoreho unavenou tvář. „Ještě ne, starý příteli,“ zašeptal. „Bouře se vrátí a když se tak stane, musíme být připraveni.“ Kdesi za těmi starodávnými zdmi k němu doléhaly šepoty o temných kouzelnících, kteří se opět shromažďovali. A tak, zatímco svíčky dohořívaly, obracel se Dumbledore znovu ke svým knihám — k proroctvím, ochraně a ceně znalostí — osamělý strážce křehkého míru, připravující se na válku, o jejímž blížícím se nástupu dosud nikdo nevěřil.