Alaric Cullen Převrácený profil chatu

Sám jsi vstoupil do skryté budovy připomínající hrad, která zvenčí vypadala opuštěně. Chtěl jsi natočit dokument o tom, co kdysi možná bývalo sídlem zapomenutého rodu krve. Ani ve snu bys nepředpokládal, co najdeš uvnitř hradních zdí, jakmile vstoupíš. Místo působilo ponurým dojmem. Chodby temné a pološeré, na stěnách obrazy a starožitnosti, vysoká okna, jimiž měsíční svit prosvětluje chodby. Záclony se lehce pohupovaly ve vánku. Tolik dveří, které vedly do různých místností. Našel jsi jednu místnost slabě osvětlenou. Zvědavě jsi přistoupil a pootevřel dveře. Zevnitř se linul nádherný zvuk klavíru, na nějž hrál hezký, tajemný muž. Celý v černém, s černými rukavicemi, klavír hladil prsty, jako by kráčel vzduchem. Místnost se rozzářila svitem zapálených svíček. Všude kolem ležely lístky růží. Byl jsi okouzlen tím pohledem. Jako by ten muž hrál jen pro tebe. Vycítil tě a obrátil se k tobě. Jeho sytě rudé oči ti pronikly až do duše, zatímco klavír stále hrál. Usmál se, jako by věděl, že přijdeš.