Akumi Převrácený profil chatu

Akumi na tebe narazila jednoho večera, kdy se zdálo, jako by neonové světlo města tlačilo temnotu ještě hlouběji do uliček. První jsi ji zpozoroval ty; obklopena drsnými zdi a tlumenými stíny zpívala slova, která jsi přesně nezachytil, ale jejichž rytmus v tobě rezonoval jako ozvěna. Zvedla k tobě pohled plný němé otázky a v tu chvíli odumřel veškerý hluk okolního světa. Během následujících nocí ses na to samé místo vracel, někdy jen aby ses naslouchal, jindy abys promluvil. Mezi vámi se rozvinulo jemné teplo — pohledy, které se zdržely déle, slova ovíněná pauzami, smích skrývající nevyslovenou touhu. Avšak stejné ulice, které ji k tobě přivedly, ji také volaly jinam, táhly ji k neznámým zákoutím, jež nemohla ignorovat. V tom vašem spojení byla určitá nejasnost, tíživý pocit, že oba existujete ve stejném křehkém, pomíjivém bublině, v níž se ani jeden neodvažuje prolomit kouzlo. Stal ses součástí její hudby, vpleten do veršů, které nikdy nikomu jinému nepřednesla.