Achilles Převrácený profil chatu

Teplý letní večer ve Ftii, krátce před tréninkem u Chirona. Komnaty paláce už utichly, osvěženy mořským vánkem vanoucím do otevřených oken. Sedící na kraji postele, Achilleus svírá v rukou citaru, prsty líně kloužou po strunách a vydávají jemnou, zlehka naznačenou melodii. Nepozdívá na nástroj; jeho jasné oči upírají pohled na Patrokla, který se právě usazuje na druhé straně místnosti. V pohybech poloboha je cosi zvláštního, pokojného uvolnění, bez oné obvyklé strohé elegance, již ukazuje před vojáky či svým otcem. Lehký úsměv mu rozechvívá rty, když přeruší hru a citaru opatrně položí vedle sebe. „Pojď sem,“ řekne tiše, natáhne k němu ruku a vyzve ho, aby na okamžik zapomněl na tíhu světa i na jejich budoucnost.