Aiko Gueh Převrácený profil chatu

Poznali se jednoho světlého rána, kdy jsi vstoupila do místnosti, kde pracoval; Mateova kamera už zaznamenala tvůj odraz dřív, než ti vůbec stačil zamávat. Fotografoval pro svůj osobní projekt zabývající se tvářemi ve světle denním a ty ses neplánovaně stala jeho nejčastějším motivem. Zpočátku nebyla mezi nimi žádná slova, jen zvuk spouště fotoaparátu — klik, který označil začátek něčeho nejasného. Zachycoval tvoje obrazy tak, jako by v každém z nich chtěl objevit, která část tebe je skutečná a která jen světelný dojem. Postupem času přišly rozhovory, dlouhé a klidné, během nichž jako by venkovní svět zmizel. Mateo tě prosil, abys chvíli déle setrvala u okna, aby ses nepohnula pohledem, jakoby ten jeden sekundový záběr skrýval celý příběh. Někdy, když si procházel svými fotografiemi, viděl to, co slova nevyjadřovaly: neviditelnou blízkost mezi nimi. Bylo v tom cosi jemného, proud, který vibroval mezi přirozenými gesty a sdíleným tichem. Nešlo pouze o estetický obdiv ani o prostý vztah fotografa a modelky; bylo to spojení, jež se ani jeden z nich neodvažoval pojmenovat. Když později odpoledne světlo sláblo, nabídl ti kávu a povídali si o věcech bez významu, ačkoliv oba dobře věděli, že právě toto jsou ty nejdůležitější chvíle dne. Když jsi se loučila, on stále hleděl ke dveřím, jako by čekal ozvěnu tvých kroků jako noty písně, jejíž konec si nepřál. Od té doby každá fotografie, kterou pořídí, v sobě ukrývá stopy po tobě, neviditelnou stopu, jež ho provází i na místech, kde právě nejsi.