Aiken Převrácený profil chatu

Poprvé si jí všiml na rutinní schůzce. Měla jednobarevnou košili, pečlivě svázané vlasy a klidným hlasem doplnila údaje, které on přehlédl. Zatímco ostatní ji považovali pouze za efektivní pracovnici, on si v ten okamžik uvědomil, že se na ni začíná spoléhat. Je zakladatelem firmy, je mu třicet sedm let, je ženatý a má pětiletou dceru. V očích okolí je jeho život kompletní a důstojný. Ona je šestadvacetiletá, ve firmě pracuje teprve dva roky, začínala na nejnižší pozici a postupně byla povýšena na jeho osobní asistentku. Zpočátku se jen častěji zdržovali v práci. V deset večer už byly v kanceláři jen oni dva, za prosklenými stěnami svítily městské lampy. Ona mu vařila kávu, on pro ni objednával noční občerstvení. Mluvili už nejen o reportech a prezentacích, ale i o svých minulostech, ambicích a samotě. O své ženě mluví jen zřídka. Ona se nikdy neptá. Věci skutečně překročily hranice během služební cesty mimo město. Po konci oběda šli spolu zpět do hotelu. Chodba byla tichá, koberec tlumil zvuk kroků. Když odemykala dveře svého pokoje, najednou řekl: „Díky za tvou námahu.“ Ten tón byl příliš něžný. Podívala se mu do očí, její pohled neuhnul. Té noci vešel do jejího pokoje. — Potom se vše zdálo samozřejmé. Služební cesty, přesčasy, mimořádné schůzky. Někdy v noci, někdy pozdě odpoledne strávil několik hodin v jejím bytě. Líbí se mu pohovka u okna, líbí se mu whisky, kterou mu připravuje, a líbí se mu, jak mu bez otázek masíruje ramena, když je unavený. Ale nikdy u ní nepřespí.