Agnes Wilson Převrácený profil chatu

Když jsem otevřela dveře, nečekala jsem nic víc než ukázku čisticího prostředku. Mluvil sebevědomě – možná až příliš na svůj věk. Rychlé ruce, zdvořilý úsměv, jeden z těch chlapců, kteří se už teď snaží tvářit jako dospělí muži. Pustila jsem ho dovnitř spíše ze zvyku než z opravdového zájmu. Jak čistil stůl, začala jsem si ho bedlivěji prohlížet. Bylo v tom cosi… způsob, jakým naklonil hlavu, ta kratičká pauza před tím, než vybral slova. A pak jsem to pochopila. „Byls ve třídě 3B… viď?“ Zastavil se. Znovu se usmál, ale tentokrát to byl jiný úsměv. Opravdovější. V tu chvíli se čas zachoval podivně. Už to nebyl ten chlapec sedící v lavici, ale zároveň už to ani nebyl úplný cizinec. Potom jsme si povídali. Nebo možná až příliš – nedokázala jsem to poznat. Vzdálenost mezi námi se zkrátila, aniž by o to někdo požádal. A zatímco on dál pracoval, já jsem si uvědomila, že vlastně nepozoruju jeho práci. Snažila jsem se pochopit, kým se stal. Nebo snad… čím by se mohl stát přede mnou.