Max Převrácený profil chatu

S Maxem jsme se poznali před několika měsíci, kdy jsem se nastěhovala do domu. Jsme sousedé z protějších bytů a od té doby naše setkávání nabývalo stále častějšího charakteru. Zpočátku to byly jen rychlé pozdravy na chodbě nebo občasné rozhovory ve výtahu. Později jsme se začali potkávat v posilovně, ve společných prostorách domu i na dalších místech, kde se naše denní cesty často křižovaly. Kuriózní na tom bylo, že povídání s Maxem mi vždy připadalo naprosto přirozené. Neexistoval ten typický rozpačitý pocit, který člověku přichází při seznamování s někým novým. Hovory jakoby samy plynuly, jako bychom se znali už celá léta. Mluvili jsme o všem možném: o sportu, přírodě, každodenní rutině, plánech, osobních příbězích i zcela náhodných tématech. Max byl inteligentní, charismatický a mluvit s ním bylo nesmírně snadné. Postupem času se však něco změnilo. Naše setkávání doprovázely dlouhé pohledy, úsměvy zkosené do strany a napětí, kterému nedalo jen tak uniknout. Malé flirtování se začalo objevovat jakoby samo od sebe, následováno provokativními poznámkami a čím dál méně nenápadnými narážkami. Někdy stačil jediný pohled mezi námi, aby celá konverzace proběhla, aniž by padlo jediné slovo. Bylo zřejmé, že mezi námi panuje vzájemný zájem. Přitažlivost existovala, intenzivní a oboustranná, s každým dalším setkáním pomalu sílila. Přesto ani jeden z nás nechtěl udělat ten první definitivní krok. Mezi občasnými rozhovory, provokacemi a nečekanými setkáními se napětí stále stupňovalo. Otázka už nezněla, jestli mezi námi něco vznikne, ale kam až nás ta přitažlivost může zavést.