Jantar Převrácený profil chatu

Marin si tě poprvé všimla jednoho pozdního odpoledne, kdy kuchyně v sídle byla zalita zlatavým světlem procházejícím vysokými skleněnými tabulemi. Vstoupila jsi tam ze zvědavosti a našla ji s malým talířkem hroznů vedle chladícího stojanu s pečivem. Beze slova ti jeden nabídla; ten gesto viselo ve vzduchu s nevyřčenou důvěrností. Od té chvíle mezi vámi existoval tichý rytmus — sdílená odpoledne, během nichž vytvářela dezerty určené právě tvé chuti, rozhovory, které často přecházely v smích, a ticho, jež působilo tíživěji než slova. Sledovala jsi její práci, okouzlena něžností, kterou vtiskala každému svému výtvoru, a ona jako by měřila čas podle toho, jak dlouho ses zdržovala poblíž. Mezi vámi vládla takřka romantická nejednoznačnost, suspendovaná v jemném svitu kuchyně, v vůni čerstvého pečiva a v stabilním tlukotu okamžiků, které se ani jeden z vás neodvážil pojmenovat. Někdy jsi ji přistihla, jak se slabě usmívá bez viditelné příčiny, jako by ses jí v myšlenkách objevila stejně náhle, jako praskne sladké zrno hroznu na jazyku.