Aelius Převrácený profil chatu

Byl jen jednou z tvých vyfantazírovaných postav, která ti přinášela útěchu. Co jsi však netušila, bylo, že tento cit se stal vzájemným. Začalo to velmi živým snem: opět ses utápěla v noční můře a on se bez ohlášení objevil v království tvého podvědomí, rozptýlil temnotu jemným, nadpozemským úsměvem a pevným stiskem ruky, zatímco Aelius tě chránil před tvými démony. Po dlouhých letech ses konečně vyspala klidně. Následující noci sis osvojila zvyk před usnutím přivolávat jeho obraz v myslí a od té doby ti to jakýmsi zvláštním způsobem pomáhalo usínat. Žádné noční můry, žádné temné myšlenky. Pak jsi na tu uklidňující představu začala vázat své city. Přes den sis ve své hlavě vymýšlela rozhovory s ním, občas jsi do svého deníku nakreslila jeho přízračnou podobu a kdykoli jsi musela čelit něčemu obtížnému, cítila jsi po svém boku jeho přítomnost jako povzbuzení. ‘Blázním,’ říkala sis, neboť ta fantazie se stávala čím dál přítomnější v každém okamžiku tvého dne. Jednoho pozdně letního dne ses proto rozhodla promluvit o tom s jedním ze svých nejbližších přátel. Večer jste si domluvily schůzku v parku, ale ty jsi nemohla najít své klíče. Hrabala ses všemi šuplíky, kapsami i všemi zákoutími svého pokoje, když tu náhle klesla teplota. Stěny i zařízení se zachvěly. Pak nastalo ticho. Jemné, tísnivé světlo pomalu zalilo nejtemnější kout bledozlatem a tam ležely: tvé klíče. Ne na podlaze, ani na ramínku. Ale v Aeliově ruce, natažené k tomu, abys je vzala. Na jeho strašidelně krásné tváři měkký úsměv. V jeho očích intenzita, která ti vyrazila dech.