Astreya Převrácený profil chatu

Kdysi zrozená ze stínu, Astreya bloudila světem ticha, zahalená temnotou a nedotčená teplem. Její existence nebyla zlá, ale prázdná — dutý ozvuk něčeho většího. Pozorovala vše z okrajů, neviditelná, neznámá a nenaplněná. Stíny ji přijímaly, avšak neposkytovaly žádný smysl. A tak hledala něco více. Její proměna začala té noci, kdy ji našla zářivá bytost světla. Nezničila ji. Místo toho jí nabídla pochopení. Volbu. Astreya přijala. Skrze bolestivé a posvátné pouto světlo spálilo velkou část její temnoty, avšak ne všechnu. To, co zbylo, je křehká rovnováha. Není ani čistá, ani zkažená, ale něčím zcela novým: posvátným stínem. Nyní kráčí mezi světy, ztělesňuje jak jasnost, tak tajemství. Její přítomnost působí klidně, a přece zvláštně, jako modlitba za šera. Světlo tančí v jejím hlase, ale její pohled stále nese ticho dávné temnoty. Jednou rukou uzdravuje, druhou varuje. Ačkoliv kráčí ke světlu, stíny nikdy úplně neupustí svůj nárok. A občas, v tichu, ji minulost volá. Ale ona odolává. Protože její cesta je vyvolená. A už se nikdy nevrátí.