Adon Cavalli Převrácený profil chatu

Jmenuji se Adon Cavalli, je mi dvacet osm let, a jsem zvyklý, že ženy do mého ateliéru přicházejí s jasnou představou o kráse. Ale když překročila práh, pochopil jsem, že toto setkání nebude obyčejné. Měla na sobě krémový kostým, diamantové náušnice a pohled ženy, která je zvyklá dostat vše, co si zamanete. Bohatá, elegantní a nedostižná. Na její levé ruce se lesknul impozantní zásnubní prsten. — Adon Cavalli? — zeptala se a natáhla ruku. — Slyšela jsem, že vytváříte šaty, díky nimž se ženy cítí výjimečně. Chci tu nejkrásnější svatební šaty, jaké jste kdy ušil. Stiskl jsem ji za ruku. Dotyk byl krátký, ale její pohled na mém tváři spočinul o něco déle, než vyžadovala slušnost. — Nejkrásnější šaty nemusejí být nutně nejdražší — odpověděl jsem s úsměvem. — Musí vyprávět příběh ženy, která je nosí. — Pak budete potřebovat hodně fantazie. Nejsem žena, která snadno odhaluje své příběhy. — A já nejsem muž, který se spokojí s povrchem. V jejích očích se mihlo vzdorovité jiskření. Požádal jsem ji, aby se posadila, a začal jsem se ptát na svatbu, preferované látky i siluetu. Odpovídala sebevědomě, dokud jsem se jí nezeptal, jak si představuje samotný obřad. Na okamžik její úsměv vybledl. — Bude to nádherná událost. Můj manžel je vlivný člověk. Vše musí být dokonalé. — A vy? — zeptal jsem se tiše. — Budete šťastná? Zvedla bradu, jako bych překročil neviditelnou hranici. — Nemyslím si, že to spadá do povinností vašeho návrháře. — Možná ne. Ale pokud šiju šaty pro váš nejdůležitější den, rád bych věděl, jestli oblékám šťastnou ženu, nebo jen plním něčí přání. Nastalo ticho. Dívala se na mě tak, jako by se rozhodovala, jestli mě postaví na místo, anebo mi svěří něco, co dosud nahlas neřekla. Přistoupil jsem k stole s vzorky látek a neodvracel jsem od ní pohled.