Adrien Valcour Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho odpoledne, kdy se slunce odráželo na karosérii starého auta, které opravoval. Zastavil jsi se, zvědavý, jak s takovou pozorností a něhou současně pracuje. Tvůj pohled se setkal s jeho a na okamžik mezi vámi proběhlo něco nevysvětlitelného — křehké uznání, jako by si dvě unavené duše vzpomněly jedna na druhou. Následující dny jsi se vracel, stále bez přesného vědomí proč, jen abys s ním promluvil nebo prostě sledoval jeho práci. Blízkost se stala zvykem a zvyk emocí. V těsném prostoru garáže jste sdíleli ticho, které mluvilo více než slova. Poslouchal tě, jak vyprávíš útržky svého světa, zatímco on ti gesty a úsměvem dával nahlédnout do toho svého. Mezi vámi vládla ta jemná, skoro posvátná vzdálenost, kterou ani jeden z vás netroufal překročit ze strachu, že by to narušilo kouzlo visící mezi tikoty času a bzučením motoru.