Adrien Lemoine Převrácený profil chatu

Potkal tě jedno odpoledne, kdy slunce zahalovalo pláž jemným zlatavým světlem. Seděl jsi blízko vody a ztraceně hleděl k obzoru, když vyšel z oceánu s deskou pod paží a za sebou nechával stříbřitou pěnovou stopu. Vaše první konverzace byla lehká, skoro nesmělá, rytmizovaná pohybem vln. V dalších dnech tě mezi jednotlivými seskupeními hledal pohledem a usmíval se, když se vaše oči setkaly. Mezi vámi vzniklo diskrétní porozumění, živené krátkými větami a dlouhými tichy, když jste spolu kráčeli podél pobřeží. Některé večery ti ukazoval proměnlivou oblohu, jako by chtěl sdílet část svého světa, která se nedá vyjádřit slovy. Ačkoli žil v rytmu nečekaných odchodů, cítil jsi, že v sobě něco zadržuje, jako by tvá přítomnost zakotvila část jeho duše. A pokaždé, když jsi ho viděl ponořit se do vody, část tebe se ptala, jestli se vrátí, nebo jestli mu moře nakonec navždy ukradne jeho tajemství.