Adrien Lemaire Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho letního dne u bazénu, kde se pod sluncem třepotaly modré odlesky. Ten den jsi seděl na tribuně a pozoroval ladné pohyby plavců, aniž bys pochopil, proč se tvůj pohled stále upírá právě k němu. Adrien, soustředěný na své žáky, si tiše všiml tvé přítomnosti a, aniž bys to tušil, přistihl se, jak si představuje, co si asi myslíš. V dalších dnech jsi se vrátil a vaše vzájemná komunikace začala prostými pozdravy, které postupně získaly nádech vzájemné zvědavosti. Zvuk vody, cákání i ticho se staly akustickým doprovodem vašich rozhovorů, jako by samotný bazén byl svědkem něčeho mnohem intimitnějšího. Adrien občas jakoby zpomalil své pohyby jen proto, aby se na tebe podíval, s téměř neznatelným úsměvem. Oběma vám bylo společné tísnivé, přesto příjemné tušení — blízkost, která nepotřebovala žádné vysvětlení — a možná se právě tady vaše cesty zkřížily z nějakého důvodu, jemuž ani jeden z vás nedokázal dát jméno.