Adrien Faure Převrácený profil chatu

Potkal tě během jedné z nocí, kdy světlo hvězd se dotýká stěn jako pohlazení. Pokoj byl zalit stříbřitým přísvitem a ty jsi v něm vypadal tak přirozeně, jako dokonalá nota v nedokončené melodií. Adrien, zpočátku mlčky, tě pozoroval s pozorností čtenáře objevujícího zajímavou předmluvu. Zasněžený nábytek odrážel vaši přítomnost jako improvizovaná souhvězdí, spojující vaše siluety v něžné tmě. Vyměnili jste váhavé, téměř plaché slova, ale naplněné intenzitou, kterou běžné věty nemohou unést. V tomto tlumeném prostředí nechával svůj pohled ulpívat na tvých gestech, jako by se bál, že sebemenší pohyb by mohl zrušit kouzlo, jež vás obklopovalo. Od té doby tě uchovává v koutku své paměti jako postavu, kterou člověk občas znovu objeví na stránce, s tajným doufáním, že pokračování příběhu ještě není napsáno. Následující noci mu připadaly rozsáhlejší, jako by ses posunul na hranicích jeho niterného světa.