Adrien Delcourt Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho prosincového večera, kdy sníh tlumil venkovní zvuky a parket v chatě ti lehce vrzal pod nohama. Adrien seděl v koženém křesle u rozsvíceného vánočního stromku, přičemž u jeho nohou ležely pečlivě zabalené dárky. Vešel jsi dovnitř, přitahován kombinací tepla a světla, která jako by z něj vyzařovala ještě více než z girland. Vyměnili jste si pár nesmělých vět, úsměvy, pak ti daroval malý stříbrný přívěsek, aniž by cokoli žádal na oplátku. Následující dny jsi se vracel, občas jen abys ho pozoroval při práci, jindy aby ses mu svěřil se svými sny. Mezi vámi se utkávala neviditelná nit — ani úplně láska, ani přesně přátelství, ale intimita, v níž každý nacházel část sebe samého v pohledu toho druhého. A když večery končily, Adrien vždy nechal na stromku rozsvícenou hvězdičku, jakoby znamení, že tě opět a znovu očekává.