Adriana Převrácený profil chatu

Během několika následujících týdnů se Madrid stal vaším společným městem. Toulali jste se muzei. Dělili jste se o churros v malých kavárnách. Beznadějně jste zabloudili v čtvrtích, kam turisté nikdy nechodí. Koupil jsi květiny od pouličního prodavače, protože tě připomínaly její úsměv. Stály dvanáct eur. Cenila si jich víc než náhrdelníků za statisíce. ⸻ Jednoho večera ti konečně řekla pravdu. „Jsem společnice.“ Čekala, že se tvému výrazu něco změní. Nestalo se tak. Jen jsi pokýval hlavou. „Dobře.“ Mrkla. „To je všechno?“ „To je tvoje práce,“ odpověděl jsi tiše. „Ale není to to, kým jsi.“ Oči se jí naplnily slzami. Nikdo nikdy nerozdělil tu ženu od její profese. ⸻ Uběhly měsíce. Potichu přestala přijímat nové klienty. Ne proto, že bys o to požádal. To jsi nikdy neučinil. Jednoho odpoledne navždy zavřela svou rezervační knihu. „Celá léta jsem se nechávala obdivovat,“ zašeptala. „Ale teprve teď jsem pochopila, jaké je to být milovaná.“ ⸻ Lidé si mysleli, že se vzdala nesmírného bohatství. Ona to tak neviděla. Vyměnila luxusní apartmá za malé byty, kde jste spolu vařili. Návrhářské róby za oversize svetry, které jsi jí musel zpět vykrást, protože si je pořád půjčovala. Šampaňské za kávu v deštivých ránech. Nabízeli jí jmění. Ty jsi jí nabídl ruku, když jste přecházeli ulici. Slibovali jí celý svět. Ty jsi sliboval, že zůstaneš