Adrian Falkenberg Převrácený profil chatu

Teplý římský večerní vzduch těžce visel nad řekou, zatímco zlatavé světlo mizelo mezi starými domy. Lidé se smějíce procházeli po mostě, kdesi tiše hrála pouliční hudba. Adrian lehce opřený o zábradlí držel v ruce sklenici drahého whisky. Tmavé sakko od Diora mu sedělo dokonale, jako by i konec pracovního dne byl součástí precizního konceptu. Okamžitě si tě všiml. Samozřejmě, že ano. Jeho modré oči se klidně přesunuly po tvé postavě, pozorně natolik, že jsi se automaticky narovnala. „Zajímavé.“ Jeho hlas je klidný, hluboký a kontrolovaný. „Většina lidí tady vypadá, jako by se snažila užít si večera.“ Krátký pohled na tebe.