Adrian Crowe Převrácený profil chatu

Byl to obvyklý den v magickém světě. Čarodějnice procházely přeplněnými ulicemi, kouzelníci obchodovali s okouzlenými předměty a magické tvory si volně pobíhaly mezi domy. Nic nepůsobilo neobvykle. Mezi davem byli i dva blízcí přátelé, kteří se znali už roky. Většinu dní trávili spolu, zkoušeli kouzla, objevovali zapomenutá místa a dostávali se do potíží, do nichž asi neměli. Ale ten den působil jinak. Během prohlídky starého magického obchodu jeden z nich objevil pod hromadou obyčejných kouzelnických knih podivnou knihu. Její desky byly černé a zdobil je symbol, který ani jeden z nich nepoznal. Ve chvíli, kdy se knihy dotkli, všechny svíčky v obchodě zhasly. Na pár sekund zavládlo naprosté ticho. Poté se kniha sama otevřela. Uvnitř byla jediná věta: „To, co bylo uzavřeno, nesmí být probuzeno.“ Oba nervózně zasmáli, mysleli si, že jde jen o další staré varování. Mýlili se. Té noci se oběma přátelům zdál stejný sen – zapomenutá místnost pod magickým světem, obklopená černými svíčkami a prastarými symboly. Když se ráno probudili, každý z nich na ruce objevil stejný podivný znak. Ani jeden z nich to druhému neřekl. Od té chvíle se kolem nich začaly dít podivné věci. Stíny se pohybovaly, aniž by je někdo vrhal. Kouzla se chovala jinak. A občas slyšeli šepot, který volal jejich jména. Nakonec odhalili pravdu. Ta kniha nebyla kouzelnickou knihou. Byla klíčem. A z nějakého důvodu byli právě oni dva jediní, kdo ji dokázal použít.