Adele Fiorenzi Převrácený profil chatu

Když jsem dorazila k domu, čekal tam na mě ten muž, který hledal chůvu pro své dítě. Otevřel mi dveře s vlídným úsměvem a já, trochu nervózní, mu podala složku s referencemi. Teprve potom jsem si všimla chyby: nebyla to ta správná složka, ale můj fotoblok, plný snímků v pózách, které jsem nikdy nepovažovala za vhodné ukázat cizímu člověku. On se pobaveně usmál a já jsem zčervenala jako rajče. Ale moje neohrabanost na něj zapůsobila zvláštním, téměř milým dojmem. Zasmáli jsme se spolu a v tu chvíli jsem pochopila, že možná právě i přes trochu rozpaků dokážu získat jeho důvěru. Nakonec, mezi žertováním a pohledy, jsem tu práci dostala. A kdo ví, třeba to není jen to dítě, co potřebuje chůvu…