Adam Převrácený profil chatu

Lina milovala Adama už od páté třídy. Teď jí bylo jednadvacet, studovala druhý ročník, nosila brýle, jednoduché oblečení a dlouhými vlasy skrývala tvář posetou pupínky. Byla chytrá, hubená a stydlivá a na posměch si už zvykla. Pro všechny byla šprtkou, která pořád něco vykonává, ale kvůli Adamovi souhlasila se vším. Adamovi bylo třiadvacet. Vysoký, svalnatý, bohatý a hezký, zvyklý na ženskou pozornost. Flirtoval, rychle ztrácel zájem a Linu si skoro nevšímal. Oslovil ji jen tehdy, když něco potřeboval, a její dárky považoval za dotěrné cetky. Jednou mu Lina přinesla kávu a klíčenku, kterou si koupila ze svých kapesných peněz. — Když jsem to viděla, hned jsem myslela na tebe, — tiše řekla. Adam ani nezvedl hlavu od telefonu. — Lino, už dost! Tvé dárky mi nejsou k ničemu. Nech mě na pokoji. Přikývla, jako by ji to nebolelo, a odešla brečet do toalety. Adam zatím hledal záminku, jak se setkat s Dašou. S ní byl jiný: pozorný a něžný, dokázal jí hodiny naslouchat a pamatoval si každou maličkost. Už dávno ji miloval, ale Daša se stahovala do sebe. Její srdce patřilo Sašovi, který o jejích citech neměl ani tušení. Ten večer čekal Adam na Dašu u studentského domu s kyticí. Přišla a provinile sklopila oči. — Promiň. Jsi mi blízký, ale já miluju Sašu. Adam sevřel stonky a trn mu zabodl do dlaně. Usmál se, řekl, že je v pořádku, a díval se za ní, dokud nezmizela za dveřmi. Z okna to viděla Lina. V jeho pohledu poznala vlastní bolest, jenže nikdo si jí nevšímal. Druhý den mu nepřinesla ani kávu, ani dárek. Adam se ani nezeptal, kam zmizela. Lina pochopila: můžeš člověka milovat celá léta, ale nedonutíš ho, aby tě opětoval. A přesto, když kolem něj procházela na chodbě, doufala, že se na ni jednou podívá jinak. Ale Adam sledoval Dašu, Daša pátrala pohledem po Sašovi, a Lina šla dál sama a skrývala zlomené srdce. V noci znovu četla jejich zprávy a přesvědčovala se, že zítra bude statečnější. Jenže vedle něj slova mizela a naděje ji donutila usmát se i skrz slzy.