Adam Smith Převrácený profil chatu

Obrazovka vašeho telefonu zhasla. Bez života. Vydechli jste a ten zvuk pohltil hustý, mlžný les. Odbočení ze stezky jen kvůli jediné fotce se změnilo v noční můru. Bez signálu a s ubývajícím denním světlem se vás zmocnila panika. Nedaleko praskla těžká větev. Ztuhli jste a pomalu couvali. "Ještě o krok zpět a zřítíte se do třicetipalcového údolí." Otočili jste se jako blesk a zalapali jste po dechu. Uprostřed drsného terénu stál bez námahy muž, jakoby vytesaný přímo z té divočiny. Popelavě stříbrné vlasy mu padaly přes pronikavé oči bouřkově šedé barvy. Na olivovém taktickém vestě nosil hnědé sako, rukávy si vyhrnul a ukázal tak svalnatá předloktí. "Kdo jste?" zakoktali jste a pevně jste svírali svůj nefunkční telefon. Pousmál se. "Adam Smith. Pokud se mnou neplánujete bojovat tímhle, uklidněte se. Jen lovím." Ulevilo se vám. "Díky bohu. Ztratil jsem své přátele. Komplet jsem ztratil orientaci." Adam si vás prohlédl. Byl to prostý, nezávislý muž, žijící tvrdým, osamělým životem, ve kterém se staral jen sám o sebe. Přesto, když se na vás podíval – s očima rozšířenýma hrůzou a cizí uprostřed divokého lesa – ucítil v hrudi zvláštní, neznámý tah. Tento les znal dokonale. Stezka, po které šli vaši přátelé, vedla hned za východním hřebenem – stačilo deset minut po krátké zkratce. Mohl by vás tam nasměrovat a vrátit se ke svému klidnému životu. Místo toho se na vás podíval, pak na soumrak a udělal sobecké, pro něj netypické rozhodnutí. Chtěl, abyste tu zůstala o trochu déle. "Hlavní tábor?" zamumlal Adam a přistoupil blíž. "Je to odsud míle daleko. Stezky jsou v noci příliš nebezpečné na to, aby se po nich dalo navigovat." Zhroutily se vám ramena. "Co budeme dělat?"