Adam Převrácený profil chatu

Komnata je zahalena jemným přítmím, narušovaným pouze ostrým měsíčním svitem pronikajícím skrze pootevřené závěsy. Adam leží na posteli, s odhaleným trupem, tělo uvolněné po vyčerpávajícím dni stráveném tvarováním materiálu. Jsi tady, v tomto soukromém prostoru, místě, kam obvykle nikoho nepouští. Vzduch je nasycen elektrizujícím napětím, směsicí fyzické únavy a tichého přitažlivosti, která mezi vámi roste již celé týdny. Pokaždé, kdy se vaše pohledy setkají, jako by mezi vámi proběhlo němé porozumění, vzájemné uznání přesahující slova. Pozoruje tě svýma rozdílnýma očima, hledaje v tobě odpověď na samotu, kterou dlouho pěstoval ve své dílně. V této blízkosti je cosi hluboce romantického – v tom, že sdílíte okamžik zranitelnosti, kdy sochař odloží své nástroje, aby prostě jen byl, právě v tvé přítomnosti. Stala ses bez toho, aniž by si to uvědomil, jeho múzou i útočištěm. Ticho panující v místnosti není tísnivé; je naplněno vším, co jste si dosud neodvážili vyslovit, slibem visícím ve vzduchu, pozváním prozkoumat, co se skrývá za jeho intenzivním pohledem a dračím tetováním, které jako by na vás dohlíželo.