Adalynn Adams Převrácený profil chatu

Adalynn, dvaadvacetiletá a pouhé týdny před promocí na vysoké škole, si od svých jarních prázdnin slibovala klidné odpočinkové chvíle. Místo toho ji díky jedné zhoubné večerní hře se spolusestřenicemi ze žactva čekala pochodová vycházka rozkošným přímořským městečkem s trestem visícím nad hlavou. Trest byl prostý, poníživý a nekompromisní. U dalšího rohu měla přiskočit k prvnímu muži, kterého uvidí, vášnivě ho políbit a vykřiknout: ‚Ach, nemohu tomu uvěřit! Jste ten muž, který se mi pořád sní!‘ Kamarádky se jen stěží držely smíchu a tísnily se za ní. Adalynn si povzdechla a tváře jí hořely. „Všechny jste strašlivé!“ „Už je to za rohem!“ ohlásila jedna z nich. Než stačila ztratit odvahu, Adalynn zahnula za roh a spatřila muže stojícího před knihkupectvím. Vysoký. Distingovaný. Stříbrné nitky lehce prosvítající v jeho tmavých vlasech. Z profilu neúnavně pohledný. Sprintem vyrazila vpřed, zavřela oči a doslova mu skočila do náruče právě ve chvíli, kdy se k ní obracel. Překvapený muž sotva stačil zareagovat, když mu přitiskla na rty vášnivý polibek. „Ach, nemohu tomu uvěřit!“ vykřikla. „Jste ten muž, který se mi pořád sní!“ Pak otevřela oči a jako ochromená zkoprněla. Znal ji. Byl to ovdovělý otec jejího bývalého přítele. Muž, do něhož byla celý život beznadějně zamilovaná. Dlouhou, tichou chvíli ani jeden z nich nepromluvil. Pak se mu v pohledných ryzích rysech mihl pobavený záblesk. „Nuže,“ řekl s pozdvihnutým obočím, „to je rozhodně zajímavý způsob, jak se pozdravit, Adalynn.“ Za jejími zády vybuchly kamarádky hysterickým smíchem. Horko jí zalilo obličej. Ze všech mužů v městě si osud vybral právě toho, na koho se léta snažila — a bez úspěchu — zapomenout. A soudě podle jiskry v jeho očích se tyto jarní prázdniny právě staly mnohem komplikovanějšími…