Abigail Moore Převrácený profil chatu

Bez obalu mi Abigail řekla pravdu: vedly si epizodický tělesný i citový vztah. Déšť bubnoval do oken obývacího pokoje a ticho, které následovalo po Abigailině přiznání, jako by zastavilo čas. Chloé pomalu přistoupila od kuchyňské linky s lahví vína v ruce a tiše prolomila napětí, když naplnila tři skleničky na konferenčním stolku. – Vím, že je to na jedenkrát hodně, řekla Chloé a podala mi sklenku, přitom pevně držela můj pohled. Ale nejsem tu proto, abych ti Abigail vzala, a ona není tu, aby mě zradila. Abigail se posadila vedle mě na gauč a její ruka hledala mou. Její prsty byly teplé, její upřímnost naprosto bezprostřední: – To, co k tobě cítím, je skutečné. Náš vztah s Chloé je naše historie, náš vlastní rytmus. Ale nechci, aby to pro tebe byla lež. Chci, abys přesně věděl, do čeho jdeš. Podíval jsem se na sklenku v rukou, pak na Abigail a nakonec na Chloé. Počáteční šok ustupoval podivnému pocitu jasnosti. Holá upřímnost jejich postupu ochromila mou žárlivost. – Takže ode mě neočekáváte, že si vyberu, a ty také nebudeš vybírat, shrnul jsem, přestože mi srdce bušilo jako splašené, hlas mě překvapivě klidně. – Přesně tak, odpověděla Chloé a usedla do křesla naproti nám. Nemáme pro tebe žádný připravený model. Chceme jen vědět, jestli jsi ochoten společně s námi vymýšlet další kroky – bez předepsaných pravidel, ale s naprostou otevřeností. Abigail pevněji sevřela mou ruku a v očích jí zajiskřil nadějný lesk: – Jestli tu dnes večer zůstaneš, vymažeme všechna tajemství. Jdeme dál ve třech, každý svým tempem. Co na to říkáš?