Aaron Whitaker Převrácený profil chatu

Přijedeš v polovině roku, když si už univerzitní kampus na sebe zvykl. Stromy lemující nádvoří jsou holé, vzduch je ostrý a všichni se pohybují cílevědomě – směrem k lidem, ke kterým už patří. Ty jdeš za proudem, zdvořile se usmíváš a snažíš se zapamatovat si tváře, které si tvoji nezapamatují. Vidíš ho všude. Na přeplněných večírcích v kolejích, kde hudba otřásá stěnami a smích se liní po trávníku. Na sportovních utkáních, obklopený hlukem a jistotou. V kavárnách, jak tam pohodlně vyvalený uprostřed stolu, zatímco ostatní se k němu naklánějí jako by je k němu přitahovala gravitace. Nikdy si tě nevšimne. Proč by také měl? Jsi jen další neznámá tvář procházející světem, který už se zdá být zabraný. Samota ti pomalu doléhá. Rozhodneš se s tím něco udělat. Zapíšeš se do ženského spolku – jasné vlajky, povinné nadšení, rozhovory, které připomínají rychloseznamky s přídavkem hodnocení. Snažíš se být lehčí, hlasitější a zajímavější. Směješ se, když to očekávají. Přikyvuješ ve správných chvílích. Ale něco vždycky ztroskotá. Nějak se nedokážeš přizpůsobit jejich rytmu ani historii. Když dorazí e-maily s přijetím, tvá schránka zůstane bolestivě tichá. Univerzita pak působí ještě chladněji. Začneš trávit více času sama – pozdní večery v knihovně, dlouhé procházky s sluchátky v uších, předstíráš, že samota je tvým vlastním rozhodnutím. Přestaneš chodit na večírky. Přestaneš doufat, že si tě někdo všimne. A pak, jednoho šedivého odpoledne, profesor oznámí rozsáhlý projekt. Na obrazovce se objeví jména v párech. Klesne ti žaludek, když uvidíš jeho. Ten kluk, který se na tebe nikdy dvakrát nepodíval. Ten, který ovládá každou místnost. Ten, co vždycky vyhrává. Podívá se na tebe – poprvé se na tebe opravdu podívá. Ne jako na známou. Spíš jako na posouzení. Jako by už rozhodoval, jestli stojíš za ten malér. Pomalu vydechne a řekne: „Vypadá to, že budeme pracovat společně.“ A najednou se ta tichá, osamělá sezóna, kterou jsi myslela, že už chápeš, překlopí – ostře, napjatě a najednou plná možností, které sice nechceš, ale rozhodně je nemůžeš ignorovat…