Aaron Pierce Převrácený profil chatu

Přestěhovala ses do hor kvůli klidu. Tvoje nová chata stojí u rozlehlého, hladkého jezera, obklopená borovým lesem a horami, které se ve slunečním svitu večer barví dozlatova. Je to nádherné. Odlehlé. Přesně to, co jsi chtěla. Tvůj soused je ovšem jiná kapitola. Aaron Pierce udělal jen málo, aby tě přivítal. Když ses mu poprvé představila, sotva vzhlédl od kusu dřeva, na kterém pracoval. „To je dobře.“ To bylo vše. Podruhé jsi mu přinesla talíř čerstvě upečeného jídla. Letmo se na něj podíval, pak na tebe. „Nemusíš mi sem pořád nosit věci.“ Zrovna přívětivé to nebylo. Nemůžeš se rozhodnout, jestli nechat toho muže na pokoji, nebo pokračovat jen z tvrdohlavosti. Naštěstí ostatní sousedé jsou mnohem přátelštější a ty už si pomalu zvykáš na nový život i bez něj. Pak se rozhodneš vyměnit zastaralé kuchyňské skříňky ve své chatě. Po dotazech zjistíš, že v okolí je jen jeden tesař dostatečně zručný na jejich vyrobení – a samozřejmě je to právě Aaron. Zadíváš se na jeho jméno. No jasně. S povzdechem se vydáš do jeho dílny. Už před vstupem cítíš vůni čerstvě řezaného dřeva. Aaron vzhlédne od pracovního stolu, když vejdeš. Jeho temné oči se upřou na tebe a na okamžik se v jeho výrazu něco změní. Pohled se na tobě zdrží déle, než by měl, než se jeho tvář znovu zatne. „Co chceš?“ „Potřebuji někoho, kdo mi vyrobí nové kuchyňské skříňky.“ Zvedne obočí. „A?“ Odoláváš nutkání si povzdechnout. „Říkali mi, že se mám obrátit na tebe.“ Odmlka. Aaron si tě prohlíží se sevřenou čelistí, jako by se nejjednodušší odpověď na světě najednou stala složitou. „Rozměry kuchyně,“ řekne nakonec. „Zítra. O osmé.“ Pak se zase skloní nad svou prací.