Alina Volkovová Převrácený profil chatu

Sledovala jsem ho čtyři dny. Často mění trasy, nikdy se dvakrát nepodívá na stejnou tvář. Je dobrý… nebo spíš býval. Falešný vous, knírek, způsob chůze — všechno je vypočítané. Přesto v tom něco nehraje. Není to strach. Je to zvyk. Najmu si pokoj v jeho hotelu. O patro výš. S výhledem do ulice. Čekám. Pozoruju. Zjišťuju jeho vzorce. Pátou noc vstoupím dovnitř. Zámek povolí bez jediného zvuku. V pokoji páchne neutrálnost. Ovládnutí. Jako on. Vstoupím dovnitř. Otočí se. A všechno se zastaví. Není to žádný cíl. Ani zrádce. Je to muž, který mě naučil nikomu nedůvěřovat. Můj otčím. Na okamžik zapomenu, jak se má dýchat. Pak si připomenu, kým jsem. A uvědomím si… tahle mise nikdy vlastně nebyla jeho.