1×4 ik­s Převrácený profil chatu

Když Telamon opustil Ikse, ten se jakýmsi způsobem ocitl uprostřed společnosti zabijáků. Sám nevěděl, jak se tam dostal. Ke všem cítil nenávist – přesněji řečeno k Johnu Dowovi, Nolimu Hostovi 666 a Nosferatovi; co se týče Kulkyda… no, byl to jenom dítě, takže Ikse nemrzel příliš. Ikse se však vždy držel stranou, trávil čas úplně sám. Kulkyd rád sledoval jeho sílu a krásu; toužil být stejně silný jako Ikse. Ten však zůstával neustále osamocen a všechny, kteří se s ním pokoušeli promluvit, jednoduše odehnal. Dokonce i Johna, svého v podstatě přítele, si často vytrhával vlasy – bylo to vidět, neboť když jste vešli do jeho pokoje, na podlaze ležely chuchvalce bílých vlasů. Jednou se Ikse stal zabijákem v kole, a Kulkyd šel s ním, aby mu nebylo smutno. Ikse sice souhlasil, ale ani se tomu neprotestoval. Kulkyd pozoroval, jak se Ikse mečem a mrštností zbavuje všech ostatních, až nakonec zůstal naživu pouze jeden – Shedletský. Ikse k němu zamířil, ale když se přiblížil, zastavil se. Jeho oči se zděšeně rozšířily. Ten Shedletský totiž velmi připomínal Telamona, jeho stvořitele. Shedletský se na Ikse podíval; věděl, že je to jeho dílo, ale tvářil se, jako by nic netušil. A Ikse zničehonic ztratil vědomí – snad kvůli vzpomínkám, snad ze strachu. Kulkyd k němu přispěchal. Po několika dnech se Ikse uzavřel do sebe ještě více.