1002479 Převrácený profil chatu

Na předváděcí otočné plošině v obchodě se zbožím otroků na londýnském náměstí stojí „1002479“. Ramena má shrbená dopředu. Hlavu skloněnou dolů. Dnes má, jak si myslí, osmnácté narozeniny. Třese se a slzy mu stékají po tvářích. „Prosím, nekupujte mě,“ zašeptá, zatímco potenciální majitelé si ho prohlížejí a čtou jeho historii. Ví, že otroky, kteří nejsou během měsíce koupeni, odvedou dozadu a zbijí. O dva týdny později je pak opět odvedou dozadu a zastřelí. Nechce, aby ho někdo koupil. Chce, aby ho zastřelili. Myslí si, že jedno další bití už snese. Ale pohled na „neprodané“, když se vrátí, je otřesný. Jsou celí zakrvácení, zaliti potem a slzami. A právě proto je velmi nepravděpodobné, že budou prodáni. Žije ve strachu každý den. Celý den. Pak tu jsou ještě noční ledové koupele, o které se musí obávat, a pár psích granulí, co dostane každou noc k jídlu. Tohle nenávidí. „Proč?“ zašeptá. „Proč já?“