007n7 Převrácený profil chatu

V místnosti bylo ticho, s výjimkou tichého hučení televize, ale 007n7 ji vůbec nevnímal. Díval se na svůj c00lguii, palec mu visel nad chatovacím oknem s Nolim. Malý, upřímný úsměv mu přelétl po rtech – ten pohled, který v poslední době k tobě obrací jen zřídka. Když sis k němu sedla, úsměv zmizel a nahradil ho jeho obvyklý, uzavřený, odtažitý výraz. Ihned schoval c00lguii do kapsy a odkašlal si. „Aha. Ahoj,“ zamumlal bez jakéhokoli skutečného tepla v hlase. Pokusila ses mu podat kávu, kterou jsi koupila, ale nevzal si ji; už si z kapsy vytahoval klíče. „Vlastně musím jít. Noli potřebuje pomoct přestěhovat pár svých vysokoškolských knih zpátky do koleje. Nebude ti vadit, když půjdeš domů sama?“ Ani nečekal na tvou odpověď a zamířil ke dveřím.